Možné příčiny ztráty schopností a kognitivního výkonu
Vzdělávání seniorů v pobytových zařízeních sociálních služeb je do značné míry specifické zejména tím, že lidé v pobytových zařízeních dlouhodobě nežijí v přirozeném domácím prostředí a v mnoha ohledech jsou odkázaní na péči pracovnic sociálního zařízení.
Setkáváme se tak se zajímavým paradoxem. Prostředí, rozsah, kvalita služeb a kvalita poskytované péče v těchto zařízeních se za posledních deset let výrazně zlepšila. Tato zlepšení s sebou ale přináší vedlejší negativní aspekt. Uživatelé těchto služeb ztrácí potřebu „něco dělat“.
Absence jednoduchých povinností, které si lidé musí sami organizovat a řešit na straně jedné a dostupná podpora a péče, na kterou se dá prakticky stále spoléhat vede k tomu, že lidé ztrácí postupně ochotu „pracovat“ i sami na sobě. To z dlouhodobého hlediska může vést až k tomu, že ztrácí schopnosti vykonávat jednoduché a základní sebe-obslužné úkony.
Naše poznatky
Ztráta schopností a kognitivních dovedností nemusí bezprostředně souviset s některou z forem zdravotního postižení, ale dlouhodobá „nečinnost“ sama o sobě vede k tomu, že lidé ZAPOMÍNAJÍ. To znamená, že ztrácí své vědomosti a znalosti, ale také schopnosti a dovednosti.
Jedná se o celou řadu oblastí běžných lidských činností a kognitivních aktivit. Toto „zapomínání“ se může projevovat např. ve:
- snížené schopnosti ovládání končetin (motorické dovednosti) – vykonávání a napodobování gest, používání prstů ke složitějším úkonů;
- snížené dovednosti psaní a jemné motoriky prstů;
- ztrátě/poklesu schopnosti abstraktního myšlení – práce se obrazy, trojrozměrnými předměty, mentální rotace objektů apod.;
- snížené schopnosti rozumět symbolice a metaforám;
- schopnosti číst a rozumět psanému textu;
- schopnosti počítat;
- snížené schopnosti kategorizace předmětů a umístění předmětů v prostoru;
- oslabení senzorických vjemů;
- oslabení funkce paměti.
Jaká jsou doporučení?
Přes veškerou péči poskytovanou klientům v sociálních zařízeních, by měl každý pravidelně vykonávat většinu drobných sebe obslužných činností, které vykonával celý život. Jinak je začne zapomínat a tím dochází ke snižování kognitivní rezervy.
Do těchto každodenních činností patří například:
- číst nahlas (alespoň 10 minut);
- překreslovat obrázky/tvary podle předlohy;
- učit se kreslit, malovat;
- hrát na hudební nástroje;
- zpívat;
- psát ručně texty – opisovat nebo zapisovat „diktát“;
- počítat – odečítání a sčítání malých čísel (na čas);
- cvičit jemnou motoriku prstů;
- procvičovat pohyblivost končetin;
- hýbat se – tak, aby se zapotil;
- dělat domácí a zábavné práce (je-li to možné) – vařit, žehlit, přišívat knoflíky, vyšívat, vyprat si malé věci, uklízet, skládat modely, vystříhávat, skládat papírové předměty apod.
- UČIT SE – cokoli!!! Kytky, ptáky, historii, jazyky, studovat na univerzitě třetího věku….
Na všechny tyto aktivity existuje nepřeberné množství cvičení a doporučení. Některá z nich používáme v našich kurzech, jak umožňuje omezený časový rozvrh výuky.
Velkou inspirací a motivací pro aktivní život i ve vyšším věku je právě studium na univerzitách třetího věku. Malá promoce bývá velkou motivací!
Úplná verze článku je ke stažení ZDE.
Naše zkušenosti, poznatky a postřehy ze vzdělávání seniorů byly také prezentovány na konferenci „Vzdělávání 3. věku – příležitost pro společnost“, která se konala 16. 2. 2017 v Mladé Boleslavi.
Informace uvedené v tomto článku nejsou založeny na empirických datech z vědeckého sledování nebo výzkumu. Jedná se o souhrn postřehů, poznatků a zkušeností z realizace více jak 70-ti vzdělávacích akcí se skupinami seniorů.